"Dva lidé,
oddělení od sebe a nešťastní, vytvoří pro oba víc neštěstí, pokud půjdou
společně. To je dáno matematicky. Byl jste nešťastný, vaše žena byla nešťastná
a oba společně doufáte, že pokud budete spolu, budete šťastní? Tohle jsou
základní počty - stejně jako dvě a dvě jsou čtyři. Oba budete nešťastní. "
Proč je tak těžké navázat vztah?
Protože ještě neexistujete. Máte v sobě vnitřní prázdnotu a
strach, že pokud s někým navážete vztah, dříve či později se ukáže, že jste
vnitřně prázdní. A tak je bezpečnější držet si lidi od těla. Alespoň můžete
předstírat, že jste.
Ale neexistujete. Ještě jste se nenarodili, jste jen
možnost. Ještě nejste naplněni - jen dvě naplněné bytosti mohou navázat vztah.
Navázat vztah je jednou z nejlepších věcí v životě: mít vztah znamená milovat,
znamená sdílet. Ale než můžete sdílet, musíte milovat. A než začnete milovat,
musíte být plní lásky, musíte přetékat láskou.
Mezi dvěma semínky vztah vzniknout nemůže, jsou uzavřená.
Ale dvě květiny vztah mít můžou, jsou otevřené, mohou vysílat svou vůni jedna k
druhé, mohou spolu tančit na slunci a ve stejném vánku, mohou si povídat nebo
špitat. Ale tohle je pro dvě semínka nemožné. Semínka jsou naprosto uzavřena,
bez oken - jak mohou navázat vztah?
A to je ta situace. Člověk se rodí jako semínko; může vyrůst
v květinu, ale nemusí. Vše záleží na vás, co se sebou uděláte, vše záleží na
tom, zda vyrostete, či nikoliv. Je to vaše volba - stále stojíte před volbou,
stále jste na křižovatce. Miliony lidí se rozhodnou nevyrůst. Zůstanou semínkem,
zůstanou jim jen možnosti, nikdy z nich nebudou skutečnosti. Nevědí, co je
seberealizace, nevědí, co je vyžití, nevědí, co je existence. Žijí naprosto
prázdný život a naprosto prázdní také zemřou.
Jak mohou navázat vztah?
Vydáte napospas sami sebe - svou nahotu, svou šerednost,
svou prázdnotu. Bezpečnější je držet si odstup. Dokonce i milenci si drží
odstup, přiblíží se jen natolik, kolik to jde, zůstávají ve střehu, aby
poznali, kdy se stáhnout do bezpečí. Mají hranice; nikdy hranice nepřekračují,
zůstávají uvěznění uvnitř svých hranic. Ano, existuje určitý druh vztahu, ale
nemá to co do činění se vztahy, ale s vlastnictvím.
Manžel vlastní manželku, žena vlastní manžela, rodiče
vlastní děti a tak dále. Ale vlastnit neznamená mít vztah. V podstatě vlastnit
znamení zničit všechny možnosti mít vztah.
Pokud máte vztah, někoho respektujete, nemůžete ho vlastnit.
Pokud máte vztah, je v tom obrovská úcta. Máte-li vztah, přibližujete se - jste
velmi, velmi blízko, v těsné, intimní blízkosti, překrýváte se. Ale stále tím
není zasažena svoboda druhého, stále zůstává nezávislou osobou. Vztah je z těch
"já" - "ty", ne "já" - "to" -překrývání
se, prostupování, nicméně ve smyslu nezávislosti.
Chalíl Džibrán říká: "Buďte jako dva sloupy, jež
podepírají stejnou střechu. Nechtějte ale druhého vlastnit, nechte mu
nezávislost. Podepírejte stejnou střechu - tou střechou je láska."
Miliony lidí se rozhodly zůstat semínky. Proč? Pokud se z
nich stanou květiny, mohou tančit ve větru, na slunci či při svitu měsíce, tak
proč se rozhodly zůstat semínky? Na jejich rozhodnutí něco bude: semínko je
mnohem víc v bezpečí než květina. Květina je křehká. Semínko křehké není,
semínko vypadá silněji. Květinu můžete lehce zničit - stačí silný vítr a
okvětní lístky jsou odváté. Semínko ale jen tak lehce nezničíte, semínko je
chráněno, v bezpečí. Květina je vydána napospas - taková choulostivá záležitost
a je vydána napospas tolika rizikům: může přijít silný vítr, může lít jako z konve,
může být příliš horko, nějaký bláznivý chlápek může kytku utrhnout. Květině se
může stát cokoliv, může se jí přihodit prostě všechno, květina je v neustálém
ohrožení. Ale semínko je v bezpečí, a tak se miliony lidí rozhodují zůstat
semínky. Ale zůstat semínkem znamená zůstat mrtví, zůstat semínkem znamená
vůbec nežít. Je to bezpečné, jistě, ale není v tom žádný život. Smrt je jistá,
život je nejistý. Člověk, který chce opravdově žít, žije v nebezpečí, v trvalém
nebezpečí. Člověk, který chce dosáhnout na vrchol, musí riskovat, že něco
ztratí. Každý, kdo šplhá nahoru, riskuje, že odněkud spadne, sklouzne dolů.
Čím větší je touha vyrůst, tím větší riziko na sebe bereme.
Opravdový člověk bere riziko jako životní styl, jako ovzduší pro svůj růst.
Ptáte se mě: "Proč je tak obtížné navázat vztah?"
Je to proto, že ještě nejste. Nejdříve buďte. Všechno ostatní je možné jen
poté: nejdříve buďte.
Ale bytí je základní požadavek. Pokud jste, následně přijde
i odvaha. Pokud jste, vzniká touha po dobrodružství, touha zkoumat - a jste-li
připraveni zkoumat, můžete navazovat vztahy. Navazování vztahů je zkoumání -
zkoumáte vědomí toho druhého, probádáváte jeho území. Ale pokud zkoumáte cizí
území, musíte druhým dovolit, aby zkoumali i oni vás; nemůže to být pouze jednosměrná
doprava. A druhým můžete dovolit, aby vás probádali, pokud v sobě něco máte,
nějaký poklad. Pak už strach neexistuje. V podstatě pozvete hosta, uvítáte
hosta, zavoláte mu, chcete ho mít uvnitř sebe sama. Chcete, aby viděl, co jste
objevili sami v sobě, chcete to sdílet.
Nejdřív buďte, pak můžete navazovat vztahy - a pamatujte si,
že navazování vztahů je nádherné. Vztah je naprosto odlišný jev, vztah je něco
mrtvého, něco pevně daného. A tečka. Oženíte se se ženou, tečka. Nyní budou
věci jen upadat, dosáhli jste hranice, nic už dál neroste. Řeka se zastavila a
stalo se z ní jezero. Vztah už je věc, hotová věc. Navazování vztahů je proces.
Láska je velmi vzácná květina. Vykvete jen někdy. Miliony a
miliony lidí žijí s falešným pocitem, že jsou milenci. Věří, že milují, ale je
to jen jejich víra. Láska je velmi vzácná květina. Někdy vykvete. Je to velmi
zřídka, ale může se to stát, pokud ve vztahu není strach. To znamená, že láska
přijde jen k hluboce duchovní, zbožné osobě. Sex je pro každého, známosti jsou
pro každého, ale ne láska.
Pokud se nebojíte, nemáte co skrývat, můžete být otevření a
zrušit všechny hranice. A můžete pozvat ostatní, aby pronikli do vašeho nitra.
Pamatujte si, že pokud někomu dovolíte, aby pronikl do vašeho nitra, musí i on
dovolit vám proniknout do jeho nitra. Jestliže tohle někomu dovolíte, vytváří
se důvěra. Pokud se nebojíte, ani ten druhý se nebude bát.
Pokud milujete, vždycky tam bude strach. Manžel se bojí o
manželku, manželka se zase bojí o manžela. Milenci se pořád bojí. Pak to ale
není láska. Je to jen dohoda dvou bojácných lidí, již jsou na sobě závislí, je
to dohoda o bojích, využívání, manipulaci, kontrole, nadřazenosti a vlastnění -
ale to není láska.
Pokud dovolíte, aby k vám zavítala láska, není třeba se
modlit, není třeba meditovat, není třeba chodit do kostela či chrámu. Na boha
můžete úplně zapomenout, pokud umíte milovat - protože díky lásce se vám podaří
obsáhnout vše: meditaci, modlitbu i boha. Všechno se vám podaří...
Ale láska je obtížná. Musíte překonat strach. A to je
zvláštní věc, protože se bojíte, a přitom nemáte co ztratit.
Co je vlastně strach? Čeho se tak bojíte? Pokud se o vás všechno
ví a jste otevřená kniha, proč se bojíte? Jak by vás to mohlo zranit? Je to
všechno dáno předurčením společnosti, špatným pojetím - že se musíte skrývat,
že se musíte chránit, musíte být neustále v bojovné náladě, že všichni jsou
proti vám.
Nikdo není proti vám! Pokud cítíte, že někdo proti vám něco
má, on proti vám nic nemá - každý se totiž zabývá jen sám sebou, ne vámi. Není
tedy čeho se bát.
Popřemýšlejte o tom. A potom ostatním dovolte, aby k vám
pronikli, pozvěte je, aby se k vám dostali blíže. Nevytvářejte nikde překážky,
zůstaňte vždy otevření, žádné zámky, žádné dveře, žádné zavřené dveře. Pak je
možná láska.
