Při diabetu je nezbytné dodržovat daný léčebný
režim a dietu. Ta by však měla být v rámci možností co nejpestřejší. Novinky,
jako je stévie sladká, nebo topinambury, jsou pro diabetiky vítaným a zdravým
zpestřením. Pomoci může i obyčejný jetel, nebo tradiční čínské bylinky.
Místo umělých sladidel můžete vyzkoušet přírodní
nekalorický „cukr“, který je velmi
sladký, ale s pravou sacharózou nemá nic společného. Diabetici jej mohou užívat
bez rizika. Rostlinu, jež toto sladidlo obsahuje, stévii sladkou, lze snadno
pěstovat a jako zajímavost a obohacení jídelníčku ji ocení i všichni ostatní.
Zajímavé vlastnosti má i hlíza z topinamburu, z níž připravené pokrmy mohou být
při diabetu prospěšné. Pomoc nabízí i nenápadný a všudypřítomný jetel luční, nebo
léčivé rostliny ověřené tisíciletou tradiční čínskou medicínou.
Stévie osladí život bez rizika
Stévie sladká (Stevia
rebaudiana) pocházející z horských tropických oblastí severní Paraguaye, je
zeleným pokladem pro diabetiky. Neobsahuje cukry, ale přesto si s ní můžete
osladit život.
Sladidlo necukerné povahy steviosid, na které jsou listy
stévie bohaté, je ještě sladší, než cukr. Sladká rostlinka přitom obsahuje
naprosté minimum kalorií – přibližně tolik, jako listy salátu. Její chuť je
nejen sladká, ale i mírně kořenitá.
Díky absenci cukrů stévie nepodporuje tvorbu zubního kazu.
Navíc dokonce likviduje řadu bakterií ústní mikroflory a působí tak přímo jako
prevence proti kazivosti zubů.
Užití
Listy lze používat čerstvé i sušené.
Sladidlo je rozpustné ve vodě, proto je můžete z listů
jednoduše vyluhovat. Na oslazení šálku čaje postačí 1–2 čerstvé lístky, nakrájené na malé kousky.
Nadrobnou pokrájenou stévii lze použít i místo cukru na
přípravu nejrůznějších dezertů.
Pěstování
Stévie je poměrně nenáročná pokojová nebo přenosná rostlina.
Vyhovuje jí větší květináč, s průměrem kolem 14 cm a více.
Potřebuje slunné místo a dostatek vody.
Pro přezimování je ideální teplota 5°-10°C.
V zimě lodyha usychá, ale přesto se jedná o trvalku, která
přetrvává kořenem. Kořenový bal proto můžete nechat přezimovat i na tmavém
místě.
Topinambur, „brambor“ diabetiků
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) patří do stejného
rodu, jako slunečnice roční (Helianthus annus). Jeho květy jsou této květině
podobné, jen menší, ale pěkně, jasně žluté. Vzrůst je podobný, jako u
slunečnice roční. Pochází z Ameriky a v Evropě se poprvé objevil v sedmnáctém
století, a to v Itálii. Nazvali jej zde slunečnicovým artyčokem, neboť chuť
jeho hlíz připomínala chřest.
Inulin, pro diabetiky přátelský polysacharid
Jedlé, šťavnaté hlízy na rozdíl od brambor, které obsahují
polysacharid škrob se stavební látkou glukózou, zásobní látkou topinamburů je
směs polysacharidů – fruktanů - zvaná inulin. V množství 30 až 80 gramů dovede
organismus tyto látky spotřebovat, aniž by k tomu potřeboval inzulin – což je
velmi výhodné při diabetu (i redukční dietě).
Pěstování
Ve výživné a chladné půdě se může topinambur množit až
příliš bujně. Pak je třeba porosty usměrnit zábranou zapuštěnou do země.
Topinambur je rostlina mimořádně odolná a nenáročná – stačí
jí chudá půda, snáší sucho i zimu, daří se jí i na horách. Přitom může vyrůst
až do výše tří metrů.
Rostliny se výtečně množí, z každého malého úlomku hlízy
této houževnaté rostliny vyroste nová rostlina.
Hlízy vysazujeme na jaře, do hloubky 10 až 15 cm, ve
vzdálenosti 20-30cm od sebe. Z jedné rostliny sklidíme až 1,5 kilogramu hlíz,
které v zemi bez problémů i přezimují. Nadzemní část rostliny odumírá, na jaře
z hlíz brzy vyraší nová rostlina.
Topinambur v kuchyni
Zdravé a chutné hlízy nabízejí mnohostranné využití.
Můžeme s nimi nahradit brambory – vařit je, dusit na másle
či oleji.
Lze je smažit obalované jako řízky.
Výtečné a zdravé jsou však i syrové – například do salátů.
V Andách je Indiáni strouhali a šťávu přecedili. Sladký,
osvěžující nápoj buď přímo popíjeli, nebo dále zahušťovali na hustý sirup.
Obyčejný jetel
Jetel luční (Trifolium pratense)je rostlina nejen užitková a
krmná, ale i léčivá. Už severoameričtí Indiáni jej pojídali jako posilující
zeleninu a léčili jím spáleniny. Jetel působí mírně, ale velmi příznivě při
řadě obtíží:
- Při diabetu je jetel prospěšný díky obsahu snadno stravitelné glukózy v přiměřeném množství (pokud je užíván ve vhodné míře) a především díky schopnosti povzbuzovat metabolismus. V květech jetele se nacházejí flavonoidy – například pratol a pratensol, dále silice, glykosidy, třísloviny, fenolické látky, pryskyřice, barviva.
- Má posilující vlastnosti a vyrovnává a harmonizuje tělesné funkce.
- Pomáhá při otoku lymfatických uzlin, průjmu i bronchitidě.
- Působí i mírně sedativně a protikřečově.
Jetelů u nás roste kolem dvaceti druhů, a ne všechny mají
léčivé účinky. Velmi běžný jetel plazivý má však účinky téměř shodné s jetelem
lučním.
Sbírají se květenství, nejlépe červeně zbarvená. Ze lžíce
sušených květů na šálek vody se připravuje nálev a užívá třikrát denně.
Jetelové květy lze v sezoně pojídat i čerstvé – jejich chuť je sladká a velmi
příjemná.
Jetelovými květy můžete zpestřit a ozdobit letní ovocný
salát, pohár, chléb s tvarohovou pomazánkou.
Čínská medicína a léčivé rostliny
Při diabetu se doporučují např. tradiční čínské
směsi Mai wei di huang wan či Qi ju di huang wan. V různém zastoupení je tvoří
tyto rostliny: rehmanie lepkavá, dřín lékařský, jam čínský, kustovnice čínská,
schizandra (klanopraška) čínská, žabník orientální, pornatka kokosová a
ofiopogon japonský.
Ze směsi se připravuje silný odvar, který se užívá dvakrát
denně po 1 dl.
Tato fytoterapie slouží jako prevence ztráty citlivosti či
poruch funkce svalů a cév končetin, jež jsou u diabetu velmi nebezpečné. Brání totiž zhoubnému působení vysoké hladiny
cukru v krvi na cévy a nervová zakončení.
ireceptar.cz