Touha osladit si život provázela člověka
odjakživa. Sladké plody jahod, malin, ostružin, borůvek a jiných plodů sice
zpestřovaly značně jednotvárnou stravu předků, ale jako zdroj energie pro
namáhavou činnost sotva stačily. Tím byly a jistě ještě dlouho budou především
cukry.
Cukr na naší planetě dovedou vytvořit jen a jen zelené
rostliny. Bez nich by byla existence všech živočichů, včetně lidí, odsouzena k
zániku. Některé rostliny jsou zvláště výkonnými výrobci cukrů. Například řepa
cukrovka uskladňuje v bulvách až 13 % cukru, třtina cukrová ho má v dužnině
stébel 14 až 25 % a javor cukrový v jarní míze až 5 %.
Třtina cukrová
Cukrovník lékařský (Saccharum officinale) neboli sladká
tráva opravdu patří do blízkého příbuzenstva trsnatých trav. Stébla této
„supertrávy“ dorůstají výšky 2 až 4 metrů. Roste pouze v tropických oblastech s
vysokými vodními srážkami (1500 až 2000 mm ročně). Jejím původním domovem byla
tropická Nová Guinea, záměrně ji začali pěstovat Indové již před 5000 lety.
Nejprve stébla jen žvýkali a vysávali sladkou šťávu. Mnohem později se naučili
lisovat stébla a získanou šťávu zahušťovat vařením na sladký sirup a ještě
později objevili, jak připravovat krystalický cukr. Evropané ochutnali sladkost
třtinového cukru až v 10. století n.l., kdy benátští kupci, čilí mořeplavci,
přivezli na lodích z Arábie velké homole cukru. Nadvláda spotřeby třtinového
cukru skončila v Evropě na počátku 19. století, kdy se rozšířilo pěstování
cukrové řepy.
Z třtiny cukrové pěstované na ohromných plantážích Brazílie,
Číny, Indie, Mexika, zemí jihovýchodní Asie, ostrovů v Karibském moři a v mnoha
jiných tropických zemích se celosvětově vyrobí 135 milionů tun cukru, což je 80
% světové produkce (zbývajících 20 % připadá na cukr řepný).
Cukrová třtina poskytuje však nejen kvalitní cukr. Je rovněž
důležitou surovinou například pro výrobu etanolu, acetonu, kyseliny citronové,
vytlačená stébla slouží k výrobě papíru a celulózy. Třtinového původu jsou také
známé alkoholické nápoje jako třeba kubánský rum.
Indiánský sirup
Legenda z doby dávno před objevem Nového světa vypráví o
náčelníkovi Indiánů kmene Algonkinů, který jednou brzy zjara ve zlosti zarazil
svůj tomahawk do javoru a když vytékající „vodu“ ochutnala jeho žena, poznala,
jak je sladká. Vařením ji zahustila v sladký, lahodný sirup.
Od té doby dodnes Indiáni a s nimi mnoho obyvatel severních
oblastí USA a Kanady pospíchají v únoru do rozsáhlých lesů, navrtávají kmeny
vzrostlých stromů javorů cukrových a vytékající mízu zachytávají do nádob. Tu
pak vařením zahušťují. Vzniká oblíbený javorový sirup.
Z jednoho vrtu do kmene javoru cukrového (Acer saccharum) je
možno odebrat 20 až 25 litrů mízy. Na litr sirupu nebo 0,5 kg javorového cukru
je zapotřebí asi 40 litrů mízy.
Také míza vytékající z navrtaných kmenů bříz obsahuje cukr.
Naši předkové v květnu pili šťávu z bříz buď čerstvou, nebo zkvašenou na
slunci. Ženy tehdy věřily, že si tím zachovávají krásu, zdraví a plodnost.
Řepa cukrová – cukrovka
Se sladidly to měli naši předkové svízelné. Medu bylo málo a
třtinový cukr drahý. Ale lidé jsou všímaví a tak pozornost obyvatel atlantského
pobřeží zaujala nasládlejší chutí kořenů planě rostoucí řepa přímořská, z níž
po letech vznikla řepa obecná a pak již byl krůček k řepě cukrové − cukrovce.
Tento závěrečný krůček má vlastně na svědomí francouzský
císař Napoleon. Právě on totiž prohrál 21. října 1805 u Trafalgaru důležitou
námořní bitvu s anglickým loďstvem, po které následovala blokáda námořní
dopravy, a tím skončil i dovoz třtinového cukru ze zámoří. Tehdy začala zlatá
éra šlechtění a pěstování řepy cukrovky v Evropě.
Cukr jako nepřítel
České země zaujaly v rozvoji řepného cukrovarnictví více než
čestné místo. Již v roce 1810 byl ve Zbraslavi uveden do provozu první cukrovar
a během následujících dvou let vařilo bílé zlato 12 cukrovarů. Země Koruny
české se na mnoho let díky výborným podmínkám pro pěstování řepy cukrovky a
díky šikovnosti „cukrmistrů“ staly
jednou z evropských velmocí ve výrobě a vývozu cukru.
Nejprve se cukr dodával do obchodů ve formě homolí, ale již
v roce 1843 v dačickém cukrovaru přišli s výrobou kostkového cukru. Světově
uznávanými odborníky jsme se stali i jako stavitelé cukrovarů.
Výroba řepného cukru rostla až do nedávných let, kdy
závratně stoupající produkce třtinového cukru nekompromisně ovládla celosvětový
trh cukru. Hlavní producenti řepného cukru, země Evropské unie, jsou nuceny
omezovat pěstování řepy a utlumovat výrobu cukru.
Celosvětový průměr spotřeby cukru na 1 obyvatele činí asi 23 kg. Evropané spotřebují skoro 40 kg, české statistiky uvádějí bezmála 48 kg na osobu, což nás řadí na třetí místo po Belgii a Dánsku. Lékaři varují před konzumací kalorického cukru, cukrářských pochoutek a jiných vydatných potravin, které spolu s nedostatkem pohybu přispívá k nadváze a obezitě a následným onemocněním srdce, cévní soustavy, k cukrovce a k řadě jiným nemocí.
Přírodní alternativa
Lidé si zpravidla rizika spojená s nadužíváním cukru
uvědomují, a tak již mnoho let hledají rovnocennou nekalorickou náhražku cukru.
Vynalezli umělá sladidla, sacharin, cyklamáty, náplasti na hubnutí a jiná
podobná šidítka, ale stále to není ono.
Nadějnou náhražku cukru však nabízí
sama příroda.
V jihoamerických pralesích byla objevena zvláštní rostlina,
jejíchž neuvěřitelných vlastností využívali již dávno Indiáni kmene Guaraniů
jako přírodního sladidla i léku. Stevie sladká (Stevia rebaudiana) obsahuje
sladící látky až 300x sladší než cukr, ale oproti němu má nulovou kalorickou
hodnotu. Lístky stevie lze osladit nápoje, čaj, kávu, pečené i vařené pokrmy,
její sladivosti využívá, zatím omezeně, i potravinářský průmysl.
Dosud se
pěstuje spíše jako rarita a na svůj čas plného využití zatím čeká. Pod názvem
Steviana se prodává přírodní extrakt ze stevie.
Tato rostlina je nadějná nejen jako vysoce účinné přírodní
sladidlo, ale je také důležitou léčivou rostlinou. Nemocným cukrovkou poskytuje
nejen náhradní sladidlo, ale podporuje i činnost slinivky břišní. Mohla by se
stát významnou pomocnicí při omezování tělesné hmotnosti i obezity, snižuje
stav únavy, v dutině ústní působí antibakteriálně, léčí i některé kožní
choroby, to vše ji řadí k důležitým léčivkám.
Pěstování stevie není složité. Teplomilné a světlomilné
víceleté rostlině se daří i v květináčích, a to v bytech či na balkonech
situovaných nejlépe jihovýchodně. Prospívá ji letnění na zahradě. Přezimovat
ovšem musí v teple, na nejsvětlejším místě, jako pokojovka. Lístky sklízíme
průběžně, jsou vysoce sladící v čerstvém, sušeném i zmrazeném stavu.
Některá specializovaná zahradnictví tropických a
subtropických rostlin stevii množí a zapěstované
sazenice zasílají i na dobírku.
ireceptar.cz