Advertise Here

ZEDERACH

- Another Blogger Blog's



Touha osladit si život provázela člověka odjakživa. Sladké plody jahod, malin, ostružin, borůvek a jiných plodů sice zpestřovaly značně jednotvárnou stravu předků, ale jako zdroj energie pro namáhavou činnost sotva stačily. Tím byly a jistě ještě dlouho budou především cukry.
Cukr na naší planetě dovedou vytvořit jen a jen zelené rostliny. Bez nich by byla existence všech živočichů, včetně lidí, odsouzena k zániku. Některé rostliny jsou zvláště výkonnými výrobci cukrů. Například řepa cukrovka uskladňuje v bulvách až 13 % cukru, třtina cukrová ho má v dužnině stébel 14 až 25 % a javor cukrový v jarní míze až 5 %.

Třtina cukrová
Cukrovník lékařský (Saccharum officinale) neboli sladká tráva opravdu patří do blízkého příbuzenstva trsnatých trav. Stébla této „supertrávy“ dorůstají výšky 2 až 4 metrů. Roste pouze v tropických oblastech s vysokými vodními srážkami (1500 až 2000 mm ročně). Jejím původním domovem byla tropická Nová Guinea, záměrně ji začali pěstovat Indové již před 5000 lety. Nejprve stébla jen žvýkali a vysávali sladkou šťávu. Mnohem později se naučili lisovat stébla a získanou šťávu zahušťovat vařením na sladký sirup a ještě později objevili, jak připravovat krystalický cukr. Evropané ochutnali sladkost třtinového cukru až v 10. století n.l., kdy benátští kupci, čilí mořeplavci, přivezli na lodích z Arábie velké homole cukru. Nadvláda spotřeby třtinového cukru skončila v Evropě na počátku 19. století, kdy se rozšířilo pěstování cukrové řepy.
Z třtiny cukrové pěstované na ohromných plantážích Brazílie, Číny, Indie, Mexika, zemí jihovýchodní Asie, ostrovů v Karibském moři a v mnoha jiných tropických zemích se celosvětově vyrobí 135 milionů tun cukru, což je 80 % světové produkce (zbývajících 20 % připadá na cukr řepný).
Cukrová třtina poskytuje však nejen kvalitní cukr. Je rovněž důležitou surovinou například pro výrobu etanolu, acetonu, kyseliny citronové, vytlačená stébla slouží k výrobě papíru a celulózy. Třtinového původu jsou také známé alkoholické nápoje jako třeba kubánský rum.
Indiánský sirup
Legenda z doby dávno před objevem Nového světa vypráví o náčelníkovi Indiánů kmene Algonkinů, který jednou brzy zjara ve zlosti zarazil svůj tomahawk do javoru a když vytékající „vodu“ ochutnala jeho žena, poznala, jak je sladká. Vařením ji zahustila v sladký, lahodný sirup.
Od té doby dodnes Indiáni a s nimi mnoho obyvatel severních oblastí USA a Kanady pospíchají v únoru do rozsáhlých lesů, navrtávají kmeny vzrostlých stromů javorů cukrových a vytékající mízu zachytávají do nádob. Tu pak vařením zahušťují. Vzniká oblíbený javorový sirup.
Z jednoho vrtu do kmene javoru cukrového (Acer saccharum) je možno odebrat 20 až 25 litrů mízy. Na litr sirupu nebo 0,5 kg javorového cukru je zapotřebí asi 40 litrů mízy.
Také míza vytékající z navrtaných kmenů bříz obsahuje cukr. Naši předkové v květnu pili šťávu z bříz buď čerstvou, nebo zkvašenou na slunci. Ženy tehdy věřily, že si tím zachovávají krásu, zdraví a plodnost.
Řepa cukrová – cukrovka
Se sladidly to měli naši předkové svízelné. Medu bylo málo a třtinový cukr drahý. Ale lidé jsou všímaví a tak pozornost obyvatel atlantského pobřeží zaujala nasládlejší chutí kořenů planě rostoucí řepa přímořská, z níž po letech vznikla řepa obecná a pak již byl krůček k řepě cukrové − cukrovce.
Tento závěrečný krůček má vlastně na svědomí francouzský císař Napoleon. Právě on totiž prohrál 21. října 1805 u Trafalgaru důležitou námořní bitvu s anglickým loďstvem, po které následovala blokáda námořní dopravy, a tím skončil i dovoz třtinového cukru ze zámoří. Tehdy začala zlatá éra šlechtění a pěstování řepy cukrovky v Evropě.
Cukr jako nepřítel
České země zaujaly v rozvoji řepného cukrovarnictví více než čestné místo. Již v roce 1810 byl ve Zbraslavi uveden do provozu první cukrovar a během následujících dvou let vařilo bílé zlato 12 cukrovarů. Země Koruny české se na mnoho let díky výborným podmínkám pro pěstování řepy cukrovky a díky šikovnosti „cukrmistrů“  staly jednou z evropských velmocí ve výrobě a vývozu cukru.
Nejprve se cukr dodával do obchodů ve formě homolí, ale již v roce 1843 v dačickém cukrovaru přišli s výrobou kostkového cukru. Světově uznávanými odborníky jsme se stali i jako stavitelé cukrovarů.
Výroba řepného cukru rostla až do nedávných let, kdy závratně stoupající produkce třtinového cukru nekompromisně ovládla celosvětový trh cukru. Hlavní producenti řepného cukru, země Evropské unie, jsou nuceny omezovat pěstování řepy a utlumovat výrobu cukru.
Celosvětový průměr spotřeby cukru na 1 obyvatele činí asi 23 kg. Evropané spotřebují skoro 40 kg, české statistiky uvádějí bezmála 48 kg na osobu, což nás řadí na třetí místo po Belgii a Dánsku. Lékaři varují před konzumací kalorického cukru, cukrářských pochoutek a jiných vydatných potravin, které spolu s nedostatkem pohybu přispívá k nadváze a obezitě a následným onemocněním srdce, cévní soustavy, k cukrovce a k řadě jiným nemocí.

Přírodní alternativa
Lidé si zpravidla rizika spojená s nadužíváním cukru uvědomují, a tak již mnoho let hledají rovnocennou nekalorickou náhražku cukru. Vynalezli umělá sladidla, sacharin, cyklamáty, náplasti na hubnutí a jiná podobná šidítka, ale stále to není ono.

Nadějnou náhražku cukru však nabízí sama příroda.
V jihoamerických pralesích byla objevena zvláštní rostlina, jejíchž neuvěřitelných vlastností využívali již dávno Indiáni kmene Guaraniů jako přírodního sladidla i léku. Stevie sladká (Stevia rebaudiana) obsahuje sladící látky až 300x sladší než cukr, ale oproti němu má nulovou kalorickou hodnotu. Lístky stevie lze osladit nápoje, čaj, kávu, pečené i vařené pokrmy, její sladivosti využívá, zatím omezeně, i potravinářský průmysl. 
Dosud se pěstuje spíše jako rarita a na svůj čas plného využití zatím čeká. Pod názvem Steviana se prodává přírodní extrakt ze stevie.
Tato rostlina je nadějná nejen jako vysoce účinné přírodní sladidlo, ale je také důležitou léčivou rostlinou. Nemocným cukrovkou poskytuje nejen náhradní sladidlo, ale podporuje i činnost slinivky břišní. Mohla by se stát významnou pomocnicí při omezování tělesné hmotnosti i obezity, snižuje stav únavy, v dutině ústní působí antibakteriálně, léčí i některé kožní choroby, to vše ji řadí k důležitým léčivkám.

Pěstování stevie není složité. Teplomilné a světlomilné víceleté rostlině se daří i v květináčích, a to v bytech či na balkonech situovaných nejlépe jihovýchodně. Prospívá ji letnění na zahradě. Přezimovat ovšem musí v teple, na nejsvětlejším místě, jako pokojovka. Lístky sklízíme průběžně, jsou vysoce sladící v čerstvém, sušeném i zmrazeném stavu.

Některá specializovaná zahradnictví tropických a subtropických rostlin stevii množí a zapěstované sazenice zasílají i na dobírku.

ireceptar.cz